Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kupředu levá, zpátky ni krok aneb vyhlídky roku 2016

26. 12. 2015

Snad se hned někdy začátkem roku 2016 podaří konečně vydat antologii erotických horrorových povídek Poslední polibek, kterou edituji. Deset českých povídek od jedenácti autorů a autorek. Jednu povídku napsala autorská dvojice Petr Boček & Miloslav Zubík, dále přispějí jak zkušení tak i začínající autoři a autorky jako Františka Vrbenská, Petra Slováková, Martin Štefko, Anna Šochová, samozřejmě má maličkost a další. Každá povídka bude mít vlastní úvodní ilustraci zvlášť od různých českých a slovenských ilustrátorů a ilustrátorek (např. Lenka Šiměčková, Dávid Marcin, Petra Kulagová, Martin Cuco Luciak apod.). Povídky budou mísit horror s erotikou a to jak od romantiky tak až po tvrdé porno.
Už teď je jisté, že se v připravované antologii editora Marka E. Pochy, která vyjde u slovenského nakladatelství Hydra a jejíž pracovní název je České a slovenské poviedky o zombie, objeví má tématicky zaměřená povídka "Maso Wickhamu" (kterou si E. Pocha údajně velmi pochvaluje - buďte v klidu, slintám si přeci na vlastní stůl). Musím říct, že nabídka přispět do antologie mě velmi mile překvapila, zároveň mi ale způsobila nejedno dilema. Co sakra napsat o zombie, aby to bylo alespoň trochu zajímavé, originální a nepadalo to do současného komediálního zombie škváru? Nakonec jsem se rozhodl spojit téma antologie s mým dlouhodobým tématickým úkolem a oblíbeným universem a napsal jsem zombie povídku odehrávající se v Anglii 13. století.
Příští rok se snad konečně stane rokem mé expanze do zahraničí (ne, Slovensko za zahraničí opravdu pořád tak nějak nepovažuji). Pravděpodobně by se některé mé drabble povídky mohly objevit jak v elektronickém (nepravidelném) týdeníku
Drabble na Niedzielę, tak i ve třetím pokračování elektronické antologie gore povídek Gorefikacje 2.2, kterou edituje a vydává polský nadšenec brutálního extrémního hard core horroru Tomasz Czarny. Podle všeho bych se měl objevit ve velmi dobré společnosti nejen polských autorů a autorek. Na antologii se pilně pracuje zrovna v této chvíli, tak se snad objeví počátkem roku 2016 a snad bude, stejně jako dva předchozí díly, ke stažení zdarma. Měly by se v ní objevit (respektive odesílal jsem) tři mé drabble, které vyšly již v antologii 66+6 hororů ve sto slovech a jedno, které ještě nebylo nikde publikováno.
Když už jsme u těch drabble. Po letmém nátlaku jak autorů tak i čtenářů a čtenářek jsem nakonec začal přemýšlet o pokračování loňské antologie horrorových drabblů 66+6 hororů ve sto slovech, která nás mile překvapila svou prodejností (ne, nejsou to horentní sumy, ale cca 150 prodaných kusů nakonec je nad mé očekávání). Takže se pomalu začaly spřádat plány na druhou část. Tentokrát půjde o rovnou stovku povídek (po deseti od deseti - respektive jedenácti (autorská dvojice) - autorů a autorek) a tentokrát bude limit přesně 100 slov (název plus text povídky) nemilosrdně dodržen. Ani o slovo více ani o slovo méně. Některé povídky už jsou napsané, někteří autoři ještě píší, seznam autorů a autorek ještě není konečný a zda se v knize nakonec objeví i nějaké mé příspěvky ještě není jisté (i když něco jsem už napsal). Stejně tak to, kdy přesně a zda vůbec příští rok (u Posledního polibku jsem taky byl přesvědčen, že vyjde letos ale editor míní, autoři mění). Ale zatím tomu nic moc nebrání. Představa je pokusit se pro to najít vydavatele, jako záložní plán je opět samofinancování autory.
Když už jsme u těch antologií, v plánu mám opět poslat něco do již 7. antologie českého hororu. Mám tu ještě rozepsané dvě povídky, zda projdou editorským sítem a budou do knihy zařazeny, na to si musíme všichni počkat. Odesílat budu zřejmě během ledna, konečné rozhodnutí padne snad maximálně někdy v červnu, kdy bude antologie vycházet. V tomhle ohledu jsem docela v pohodě. Další publikace a možnost dostat ke čtenářům svůj kousek je fajn, na druhou stranu, nemusím být v každé části a může místo mě dostat šanci a možnost někdo stejně schopný. Což je účel (alespoň já to tak vnímám) tohoto projektu. Takže pokud uspěji, fajn, pokud neuspěji, taky fajn, protože nezaberu místo někomu, kdo třeba ještě nikdy nic veřejně nepublikoval.
Zatím poslední antologií, o níž bude řeč, bude výroční samostatná příloha ke dvacátému číslu Howarda, které vyjde v září 2016. Výroční proto, že vyjde jubilejní dvacáté číslo a proto, že vyjde skoro na den přesně pět let poté, co jsme s Obitusem začali na Howardovi aktivně pracovat. Antologie vyjde v klasickém papírovém formátu v omezeném nákladu 100-150 kusů a bude obsahovat můj čistě subjektivní výběr nejlepších dvaceti povídek, které jsme publikovali (nebo ještě teprve budeme publikovat - ještě nás čekají tři čísla) v první dvacítce Howarda. Samozřejmě, z čistě sobeckého důvodu, mezi české, slovenské, polské a jiné zahraniční povídky, protlačím i nějakou svou.
Od knih na chvíli pryč. Během listopadu/prosince jsem se rozhodl ke kroku, který dělám prakticky sporadicky a už dlouho (dva tři roky?) ne v takovém měřítku. Rozhodl jsem se příští rok poslat povídku do jedné poměrně velké povídkové soutěže. Povídka už je napsaná, odesílat budu v prvním čtvrtletí. Buď mě vyrazí hned, průběžně nebo mě překvapí při vyhlašování během listopadu 2016. Držte palce.
Pravidlem bude povídka v prosincovém čísle Howarda, tuhle tradici hodlám dodržet, i kdybych tu povídku měl psát den před vydáním. A uvažuji, že zase zkusím nějakou povídku poslat do elektronického časopisu Lemurie.
Letos jsem záměrně nevydal žádnou knihu. Ne, že bych na to neměl materiál, ale nemusím vydávat knihu každý rok. Ono těch důvodů bylo více, jedním z největších byl ale ten, že jsem si pro svou další povídkovou knihu vymyslel trochu zvláštní formu. Nenapíšu ji totiž tak zcela úplně sám. Všechny povídky té knihy, kterou bych chtěl vydat během příštího roku (určitě ve druhé polovině, ne-li ke konci roku), každou zvlášť napíšu společně s nějakým jiným autorem nebo autorkou. Kniha vlastně začala vznikat již před rokem, protože první povídku (o démonem posedlém prsním implantátu) jsme společně napsali se slovenským psychopatickým autorem Markem E. Pochou už v prosinci 2014. Aktuálně to vypadá, že by se v knize mělo objevit osm povídek. Napsané jsou už tři, kromě té s E. Pochou ještě povídka s dalším slovenským autorem Ivanem Kučerou a povídka s autorskou dvojicí P. Boček & M. Zubík. Rozepsanou povídku máme s Martinem Štefkem. Domluvenou povídku, včetně námětu a kostry příběhu, mám s polským autorem Łukaszem Radeckým (měla by to být jedna z na dlouhou dobu posledních, ne-li úplně poslední, povídek, které napíše, chce se věnovat románové tvorbě), podobně jsem na tom s dalším polským autorem Robertem Cichowlasem (i když to trochu vypadá, že možná bude kvůli časovým problémům nahrazen někým jiným). K námětu společné povídky jsme se dobrali i s letošním vítězem Ceny Fantázie i Ceny Béla Jankem Išou. Předběžně jsme se o spolupráci bavili s Ivanou Prajerovou. Doufám, že se vše dovede ke zdárnému konci. Tzv. "tandemové psaní" (jak já tomu říkám) mě docela baví, je to zajímavá a pestrá zkušenost.
Už nějakou dobu se bavíme o společné povídkové knize s Martinem Štefkem. Bereme to jako i takový soukromý experiment. Snad během ledna bychom chtěli dát dohromady od každého tři povídky a zkusit to poslat nejdříve jednomu konkrétnímu vydavatelství, poté (v případě - očekávaného - neúspěchu) několika dalším vydavatelstvím. A pak se uvidí. Není tedy vůbec jisté, zda to bude příští rok.
Už mě samotnému jde z těch povídek hlava kolem. Proto jsem se rozhodl, že se příští rok budu věnovat hlavně románové tvorbě a povídkovou odstavím na druhou kolej. Teď během prosince jsem napsal nějaké povídky "do zásoby" a příští rok se k nim budu uchylovat jen pokud bude nějaká poptávka nebo jako odpočinutí od románů. Ano, čtete dobře, románů. Mám totiž v plánu pokusit se v prvním pololetí konečně rázně překopat a dopsat můj první román s pracovním názvem Kazatel, o němž jsem už tady toho napsal určitě dost. Aktuálně je napsaná snad větší polovina. Čeká mě kompletní "restrukturalizace" dějové posloupnosti, vypuštění několika v průběhu psaní a narůstání příběhu najednou nadbytečných věcí, konečné dějové nastřelení jednotlivých kapitol až do samotného závěru. A samozřejmě kompletní dopsání. Může se taky stát, že se na to úplně vykašlu (už dvakrát jsem tomu nebyl dalek). V tuto chvíli nejsem s románem zrovna dvakrát spokojen, pořád to beru jen jako takové cvičení, zkoušku, jaké to vůbec je, psát román, uvidím až to dopíšu. Co s ním vůbec nevím. Uvidíme, až to bude napsané.
A ano, opět jsme u toho, to množné číslo bylo oprávněné. Po dopsání Kazatele bych se chtěl hned vrhnout na druhý román, který mi přijde již promyšlenější, obecně na psaní lehčí a určitě zajímavější než Kazatel. Tentokrát to bude trošku více fantasy, ale drsné, tvrdé, brutální a krvavé, hlavními hrdiny budou postavy na pomezí dětství a dospělostí (prostě prepuberťáci, děti v rozpuku) a bude to devadesátkové retro. Zatím nemám ani pracovní název.
Uf. Tak takové jsou mé autorské vyhlídky na příští rok. Zda se vše v roce 2016 stihne není jisté (pokud ano, asi sám z toho budu pěkně vycucanej), ale chtěl jsem to mít nějak na jednom místě, abych sám věděl, zda jsem na nic nezapomněl. Ono je prakticky jedno, kdy se ty věci uskuteční, důležité je, že se uskuteční a že budou dobré. A to někdy chce svůj čas. Ještě pořád jsem ve stádiu, kdy publikování je milý bonus ke kráse a příjemnosti psaní. Nikdy nezastírám, že mi (upřímná) pochvala i kritika dělá radost, ale ještě větší radost mi dělá samotné psaní. Jednou to možná bude jinak. Ale teď je pro mě hlavní psaní.
Přeji vám do příštího (i všech následujících) roku spoustu dobrého čtení.
Mým novoročním předsevzetím bude psát, psát, psát.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA